Stránky pro mojeho miláčka Gucci :)

Povaha a využití Jack a Parson Russell Teriérů Russell teriéři jsou odpradávna pracovními psy, jako ostatně skoro všechna psí plemena. Na rozdíl od většiny jiných plemen se však dnešní Russell teriér nejvíce blíži svému původnímu základu. Již první chovatelé se od počátku zasazovali o rozvoj loveckých schopností plemene. Vzhled se považoval za vedlejší v tom smyslu, že musel být funkční pro daný druh práce. I když se dnes už moc neloví, chovatelé se původních šlechtitelských cílů přidržují. Byli proti přehnanému zkrášlování zevnějšku – k němuž došlo u mnoha jiných plemen – doprovázenému bohužel, úbytkem pracovních schopností. Zástupce plemene potkáváme na výstavách jen málo. Nejsou vyumělkovaní a právě to je činí přitažlivými. Dědičné vady se u nich téměř neobjevují, a odhad délky života na 15 let rozhodně není přehnaně optimistický. To vše zároveň znamená, že se původní vlastnosti plemene neoslabily. Russell teriéři jsou inteligentní pracovní psi, překypující energií. Russell teriéři nejsou rozhodně psy pro lenochy. V průměrné obytné čtvrti mají tito psíci s notnou dávkou energie a potřebou činorodosti obvykle jen málo možností. Je tedy na pánovi, aby mu nabídl dostatek činnosti. Nečekejte, že se pes přizpůsobí životu za pecí; to se nestane. Je zřejmé, že vzhledem ke svému založení bude vyhledávat aktivity, které neoceníte ani vy, ani obyvatelé čtvrti. Proto je Russell teriér vhodný především pro lidi, kteří se svým psem rádi něco dělají a nechtějí trávit čas doma. Je třeba si uvědomit, že "jackové" a "parsonové" jsou psi lovečtí a mají tedy notnou dávku loveckého instinktu. Když se štěně dostane do domácnosti, kde žije více domácích zvířat, akceptuje je obyčejně bez potíží. Jakmile jednou Russell vyroste společně s papoušky, fretkami a s kočkami, nepřeloží jim přes cestu ani stéblo a dokáže s nimi uzavřít i přátelství. Obráceně to ale platí rovněž: chcete-li si vzít domů staršího psa, který neměl kontakty s jinými domácími zvířaty, počítejte s tím že bude vaše ostatní zvířata pokládat za kořist a bude jednat podle toho. Russell teriér je opravdový přítel člověka. Při příchodu návštěvy sice štěká, ale tím to také končí. Návštěvníci bývají obvykle nadšeně přivítáni s neskrývanou radostí: čím víc lidí, tím víc zábavy. Dobře socializovaný Russell teriér velmi dobře vychází s dětmi, jak s vašimi, tak i s jinými. Psi nejsou přecitlivělí, mají sportovní povahu a jsou pro kdejaký žertík nebo hru - ať je jak chce bláznivá a trvá jak chce dlouho. Naproti tomu jsou odjakživa samostatní. To vyplývá z jeho původního využití - rozhodnutí při lovu v liščí noře dělal sám a nikoliv jeho pán. Právě proto potřebují důslednou výchovu. Neposlouchají svého pána proto, že mu chtějí sloužit, ale jen proto, že se jim to líbí - pouze kvůli sobě. Je proto nutné, aby výcvik byl co nejhezčí a nejpodnětnější. Nudná cvičení psi přímo nesnášejí. Na druhou stranu - příliš shovívaví či příliš demokraticky orientovaní páni s tímto plemenem taky nic nepořídí; pes si pak dělá co se mu zlíbí. Zda se stane z Russell teriéra roztomilý, radostný, nekomplikovaný, sportovní pes, kterého bude jeho majiteli kdekdo závidět, nebo zda z něho vyroste pověstný terorizující Russell teriér, je na jeho pánovi. Použitá literatura: Esther Verhoef-Verhallen Historie JRT: Veškeré prameny týkající se Jack Russell terriéra míří na Britské ostrovy, kolébku kynologie. Velká Británie má již několik století velkou loveckou tradici. Při honech na lišku se používali honící psi, kteří lišku vystopovali a následně pronásledovali za hlasitého štěkotu. Lovci, kteří nejčastěji sedlali koně, sledovali psy a po úmorné honičce lišku zastřelili. Avšak stávalo se, že liška unikla psům do nory, nepřístupná jak honáckým psům tak lovcům. V této chvíli nastupuje na „scénu“ předchůdce Jack Russell terriéra, pes vyšlechtěný k účelu vystopovat lišku v noře. Pes s pořádným rancem odvahy a horlivostí rázem mizí v noře, i několik metrů pod zemí a štěká tak dlouho, dokud lišku nevypudí ven. Byli však vycvičeni tak, aby lišku nezakousli. Zajímavé je, že tito bystří psi neměli přesně stanovený typ. Jeho různorodost se odrážela především v délce srsti, její barvě a struktuře, velikosti. Proto byli zahrnování do jedné skupiny nazvané „working dogs“ tedy pracovní psi. Jelikož se o tohoto psíka začala zajímat i nelovecká veřejnost, přičemž lovci si vybírali štěňata s přesnými povahovými a fyzickými rysy, došlo k dalšímu šlechtění až vznikl temperamentní gentleman Jack Russell terriér.